Svět pokračuje rozpouštět hranice všech druhů. Lidé se spojují a cestují, dokud jim v tom nezabráníte. Ačkoli nás vládnoucí organizace již roky nutí se "lokalizovat", rozdělují nás opakovaně do zón uměle odlišných kvalit, vymýšlejí nám záminky pro celospolečenská domácí vězení, omezují drasticky cestování a potlačují základní lidské svobody, nic nemůže zastavit technologický pokrok ani stále intenzivnější uvědomění jednoty. I s touto myšlenkou ideologizované globalizované jednoty je spojený projekt PORTAL Benediktase Gylyse, který se prezentuje idealisticky jako "zemšťan" s politickým přesvědčením "svoboda" a náboženským vyznáním "láska".
Nepochybně projekt prošel pod spáry politické kontroly současné korporátní "globalistické" šelmy právě díky ideologizované myšlence sjednocení lidí napříč národy, pod kterou autor projekt oficiálně prezentuje. Díky myšlence, kterou tato šelma ukradla nám obyčejným lidem a omlátila nám ji o hlavu a dělá to ještě o dost drsněji než jak to prováděl kdysi Sovětský svaz, který lidem rovněž politicky nutil sjednocení stejně uměle. Ideály jednoty a ekologie vznikly odspoda, od lidí kterým se nelíbila forma, jakou nám systém vládl - chrlící tuny škodlivých splodin, jednopoužitných výrobků, zničené moře a umělé rozdělování lidí politickými hranicemi a úředními buzeracemi. To my, naivní lidé a fanoušci science-fiction jsme z celé duše toužili, tak jako autor, stát se obyvateli jedné politicky nerozdělené planety. Naše čisté ideje se však, jak to bývá, staly nástrojem šikany a záminky pro všechno, co jsme nechtěli. Tak jako proti nám byla otočena snaha ochránit svá data před špehujícími korporacemi, a dnes místo toho musíme my jednotlivci vyplňovat složité formuláře kdykoli si chceme na někoho uložit kontakt a proklikávat se na jakoukoli webovou stránku přes šikanózní formuláře, zatímco naše data jsou zneužívána i nadále. Tak jako bylo proti nám zneužito a obráceno každé naše volání po svobodě a právech.
Lidé se sjednocují sami, i bez pomoci politických agend. Vše, co ke sjednocení potřebují, je svoboda pohybu a myšlení a přístup k technologiím. Ale to mocnáře nezajímá a myšlenka sjednocení se u nich objevuje vždy, když některá mocnost otevře hubu do široka v naději že spolkne celý svět. Dnešní umělé sjednocování a nucený multikulturalismus se vyostřily natolik, že původně sjednocovatelé volají po nových hranicích a zdech, zatímco původně rozdělovatelé volají po sjednocení. Vše je naruby. Zatímco ale sjednocování prezentované v tomto projektu se stalo vysoce kontroverzním politickým tématem, zneužívaným k mocenským agendám, projekt lze také chápat zcela beze slov a bez ideí. Sám autor pro BBC řekl, docela v rozporu s oficiálním zněním svého ideologicko-idealisticky sepsaného projektu, že údajně vlastně neměl v úmyslu říkat nikomu nic co si má myslet, a chce nechat každého ať si z PORTALu vezme podle svého to, na co je zrovna připraven.
PORTAL je projekt vzezření filmové "hvězdné brány" a také tak účinkuje - jako okno do vzdáleného místa, jako technologický most mezi světy. Pět set kilometrů vzdálení lidé se vidí jako by stáli vedle sebe. Mávají na sebe a evidentně je to baví. Kousíček technologie v podobě po jaké vždy toužili. Technologicky nejde o nic nového v době videohovorů přes internet, přesto ukazuje, že o cosi jsme přišli nebo jsme cosi vynechali. Klíčovým v projektu je rozměr a způsob instalace. Vidět hlavu kamaráda skrz malé okénko na počítači je něco docela jiného než moci spatřit celou ulici jako byste do ní mohli vejít a pozdravit se tváří v tvář s někým, koho neznáte a vidět se od paty až k hlavě. Autor tvrdí, že zvuk nezahrnul do instalace proto, aby divák využil řeči těla, o které trochu nepřesně tvrdí že je univerzální, narozdíl od mluvené řeči. Zjevně se ale chtěl vyhnout problémům, kontroverzím a zneužití projektu pro soukromé hovory a větší komunikaci. Právě ten klíčový způsob instalace má i několik dalších nedostatků a nepochopitelně na ně autor hřeší. Aby totiž portál čili brána působil jako brána, musí být přenos plně živý, tedy okamžitý, obraz musí být čistý a musí být v životní velikosti. To splňuje jen s odřenýma ušima. Aby se však setkávající měli možnost vidět a setkávat tak, jako by stáli na stejné ulici, pak by je kamera měla snímat na obou stranách spojení ve stejném úhlu. Z obrázků, které jsou k dispozici, se ale zdá, že právě to projekt podcenil. Na škodu je také podstavec oddělující chodce od přímého spojení a pár dalších detailů - těžko chápat proč je autor vytvořil. I tak ale portál přináší svůj nápad zřetelně a lidi zjevně baví. PORTAL je totiž něco, po čem jako lidé toužíme už dlouho a co nám jaksi reálně chybí.
Výběr polského města Lublin navádí k myšlence, zda neměl autor původně v úmyslu spojit města Lublin a Lublaň jako dvě zrcadla téhož. Možná to tak skutečně bylo, ale jak to tak s podobnými nápady bývá, v praxi to umělci nebylo umožňěno, a tak se místo toho spojila města Lublin a Vilnius. Škoda je jen, že tak prostá záležitost musí stát celých 130 000 euro, což dělá více jak 1,6 milionu korun za jednu jedinou bránu. Ale na plýtvání penězi na předražené projekty jsme si již zvykli. Projekt nám nicméně ukazuje něco, co jsme ztratili v technologické revoluci korigované korporátními giganty a jejich soukromými zájmy. Lidskou přirozenost a přirozené zájmy. Lidský rozměr technologie. Bezprostřednost. Jak jinak si vysvětlit, že podobná brána vzniká až teď, když technologicky jsme pro ni byli připraveni už před více než dvaceti lety? Připomíná to problém, který se opakuje u všeho. Tak například hodinky s videohovorem - když po nich svět šílel, jednoduše nebyly dostupné. Nyní jsou dostupné pouze jako prodloužení vašeho předraženého špionážního mobilu, který musíte měnit v podstatě rok co rok a používat k věcem které jste nechtěli. Necenzurovaná chuť otoči paži před obličej a spojit se s druhými lidsky vizuálním způsobem se vytratila. Virtuální realita, když po ní veřejnost doslova šílela, nám byla odepřena podobně. Byla přímo zlobně označena za nemožnou, za dezinformaci a bláznivé snění hloupých lidí. A pak nám byla předhozena až v momentě, kdy značná část veřejnosti pravidelně tráví čas venku na demonstracích proti systému. Jako by někdo chtěl, abychom zůstali doma, hráli si a nezlobili. Je vážně smutné, když se zdá, že úplně vše je řízeno zájmy korporací udržet si kontrolu a kontrolovat, špehovat a řídit jednotlivce.
PORTAL nám tak také připomíná tento technologický útisk a fakt, že většina vesmírných pokrokových technologií je zatajována - viz například veřejné seznamy oficiálně utajených patentů USA, které obsahují tisíce položek ( https://sgp.fas.org/othergov/invention/pscrl.pdf nebo https://web.archive.org/web/20190102164952/http://www.freethetech.org/ ). Portál tak bezděky symbolizuje malé okénko z vězení, které si mnoho z nás ani neuvědomuje. Připomíná nám odepřené možnosti a sen milionů lidí - Hvězdnou bránu mezi světy. Připomíná nám čím dál vzdálenější svobodu cestovat jak se nám zamane. Připomíná nám realitu science-fiction a množství oficiálně utajených technologií, létající talíře, energetické a systémy, volnou energii, Teslovy neuskutečněné sny potlačené korporacemi a armádou, připomíná nám falešnou energetickou krizi, do šuplíků hozené projekty vesmírných habitatů, násilím o desítky let zpožděný vývoj kosmického turismu a další věci. Připomíná nám, že technologii používáme jinak, než jak jsme původně chtěli, a místo toho ji používáme tak, jak ji chce někdo jiný, kdo nás pase jako ovce. Řešíme pak problémy, které by nemusely existovat. Připomíná, že je na čase svět posunout dále, tak jak to nedávno řekl i jeden z autorů seriálu Hvězdná brána Brad Wright, který touží natočit jeho pokračování: "Svět technologie z programu SGC opravdu potřebuje. V době, kdy řešíme klimatickou krizi a světovou pandemii, by nám tyto technologie mohly výrazně pomoci. Svět se o tom musí dozvědět. Tajemství musí být odhaleno, zvláště když jsme se dostali tak daleko." Je zjevné, že tím mimo řádky myslel nejen svět seriálový, ale i ten skutečný, z nějž se inspiruje.
Dalibor Novák, DiS.
Výběr polského města Lublin navádí k myšlence, zda neměl autor původně v úmyslu spojit města Lublin a Lublaň jako dvě zrcadla téhož. Možná to tak skutečně bylo, ale jak to tak s podobnými nápady bývá, v praxi to umělci nebylo umožňěno, a tak se místo toho spojila města Lublin a Vilnius. Škoda je jen, že tak prostá záležitost musí stát celých 130 000 euro, což dělá více jak 1,6 milionu korun za jednu jedinou bránu. Ale na plýtvání penězi na předražené projekty jsme si již zvykli. Projekt nám nicméně ukazuje něco, co jsme ztratili v technologické revoluci korigované korporátními giganty a jejich soukromými zájmy. Lidskou přirozenost a přirozené zájmy. Lidský rozměr technologie. Bezprostřednost. Jak jinak si vysvětlit, že podobná brána vzniká až teď, když technologicky jsme pro ni byli připraveni už před více než dvaceti lety? Připomíná to problém, který se opakuje u všeho. Tak například hodinky s videohovorem - když po nich svět šílel, jednoduše nebyly dostupné. Nyní jsou dostupné pouze jako prodloužení vašeho předraženého špionážního mobilu, který musíte měnit v podstatě rok co rok a používat k věcem které jste nechtěli. Necenzurovaná chuť otoči paži před obličej a spojit se s druhými lidsky vizuálním způsobem se vytratila. Virtuální realita, když po ní veřejnost doslova šílela, nám byla odepřena podobně. Byla přímo zlobně označena za nemožnou, za dezinformaci a bláznivé snění hloupých lidí. A pak nám byla předhozena až v momentě, kdy značná část veřejnosti pravidelně tráví čas venku na demonstracích proti systému. Jako by někdo chtěl, abychom zůstali doma, hráli si a nezlobili. Je vážně smutné, když se zdá, že úplně vše je řízeno zájmy korporací udržet si kontrolu a kontrolovat, špehovat a řídit jednotlivce.
PORTAL nám tak také připomíná tento technologický útisk a fakt, že většina vesmírných pokrokových technologií je zatajována - viz například veřejné seznamy oficiálně utajených patentů USA, které obsahují tisíce položek ( https://sgp.fas.org/othergov/invention/pscrl.pdf nebo https://web.archive.org/web/20190102164952/http://www.freethetech.org/ ). Portál tak bezděky symbolizuje malé okénko z vězení, které si mnoho z nás ani neuvědomuje. Připomíná nám odepřené možnosti a sen milionů lidí - Hvězdnou bránu mezi světy. Připomíná nám čím dál vzdálenější svobodu cestovat jak se nám zamane. Připomíná nám realitu science-fiction a množství oficiálně utajených technologií, létající talíře, energetické a systémy, volnou energii, Teslovy neuskutečněné sny potlačené korporacemi a armádou, připomíná nám falešnou energetickou krizi, do šuplíků hozené projekty vesmírných habitatů, násilím o desítky let zpožděný vývoj kosmického turismu a další věci. Připomíná nám, že technologii používáme jinak, než jak jsme původně chtěli, a místo toho ji používáme tak, jak ji chce někdo jiný, kdo nás pase jako ovce. Řešíme pak problémy, které by nemusely existovat. Připomíná, že je na čase svět posunout dále, tak jak to nedávno řekl i jeden z autorů seriálu Hvězdná brána Brad Wright, který touží natočit jeho pokračování: "Svět technologie z programu SGC opravdu potřebuje. V době, kdy řešíme klimatickou krizi a světovou pandemii, by nám tyto technologie mohly výrazně pomoci. Svět se o tom musí dozvědět. Tajemství musí být odhaleno, zvláště když jsme se dostali tak daleko." Je zjevné, že tím mimo řádky myslel nejen svět seriálový, ale i ten skutečný, z nějž se inspiruje.
Licence foto Creative Commons převzata z blogu Tecnoneo:
http://www.tecnoneo.com/2021/06/el-proyecto-portal-permite-una-conexion.html
Stránky projektu: https://portalcities.org/
Stránky umělce: https://www.benediktas.com/
Stránky města Vilnius o projektu: https://www.govilnius.lt/media-news/vilnius-invites-residents-to-connect-through-a-portal
Podrobnější článek s řadou fotografických odkazů na sociální sítě: https://www.awesomeinventions.com/portal-cities/
BBC rozhovor s autorem: bbc.com/news/av/world-europe-57694055
