Wednesday, January 26, 2022

Portál do jiného města



Brána mezi světy. Živé okno mezi obyčejnými ulicemi dvou 500 km vzdálených měst: polským Lublinem a litevským Vilniusem. Tento výjimečný umělecký projekt sestává z betonové konstrukce a obrazovky napojené na internet, přes níž je přenášen živě obraz z jednoho místa na druhé. Nic technicky převratného, přesto působí jako přízrak objevivší se odnikud a dokáže to, co žádný videohovor přes notebook a mobilní spojení nedokáží. Vypadá jako "hvězdná brána", která se zjevila ze stejnojmenného sci-fi seriálu a objevila se na vašem chodníku. A co je hlavní: je skutečná. Lidé na druhé straně jsou skuteční stejně jako vy a vidí vás, stejně jako vy.

Svět pokračuje rozpouštět hranice všech druhů. Lidé se spojují a cestují, dokud jim v tom nezabráníte. Ačkoli nás vládnoucí organizace již roky nutí se "lokalizovat", rozdělují nás opakovaně do zón uměle odlišných kvalit, vymýšlejí nám záminky pro celospolečenská domácí vězení, omezují drasticky cestování a potlačují základní lidské svobody, nic nemůže zastavit technologický pokrok ani stále intenzivnější uvědomění jednoty. I s touto myšlenkou ideologizované globalizované jednoty je spojený projekt PORTAL Benediktase Gylyse, který se prezentuje idealisticky jako "zemšťan" s politickým přesvědčením "svoboda" a náboženským vyznáním "láska".

Nepochybně projekt prošel pod spáry politické kontroly současné korporátní "globalistické" šelmy právě díky ideologizované myšlence sjednocení lidí napříč národy, pod kterou autor projekt oficiálně prezentuje. Díky myšlence, kterou tato šelma ukradla nám obyčejným lidem a omlátila nám ji o hlavu a dělá to ještě o dost drsněji než jak to prováděl kdysi Sovětský svaz, který lidem rovněž politicky nutil sjednocení stejně uměle. Ideály jednoty a ekologie vznikly odspoda, od lidí kterým se nelíbila forma, jakou nám systém vládl - chrlící tuny škodlivých splodin, jednopoužitných výrobků, zničené moře a umělé rozdělování lidí politickými hranicemi a úředními buzeracemi. To my, naivní lidé a fanoušci science-fiction jsme z celé duše toužili, tak jako autor, stát se obyvateli jedné politicky nerozdělené planety. Naše čisté ideje se však, jak to bývá, staly nástrojem šikany a záminky pro všechno, co jsme nechtěli. Tak jako proti nám byla otočena snaha ochránit svá data před špehujícími korporacemi, a dnes místo toho musíme my jednotlivci vyplňovat složité formuláře kdykoli si chceme na někoho uložit kontakt a proklikávat se na jakoukoli webovou stránku přes šikanózní formuláře, zatímco naše data jsou zneužívána i nadále. Tak jako bylo proti nám zneužito a obráceno každé naše volání po svobodě a právech.

Lidé se sjednocují sami, i bez pomoci politických agend. Vše, co ke sjednocení potřebují, je svoboda pohybu a myšlení a přístup k technologiím. Ale to mocnáře nezajímá a myšlenka sjednocení se u nich objevuje vždy, když některá mocnost otevře hubu do široka v naději že spolkne celý svět. Dnešní umělé sjednocování a nucený multikulturalismus se vyostřily natolik, že původně sjednocovatelé volají po nových hranicích a zdech, zatímco původně rozdělovatelé volají po sjednocení. Vše je naruby. Zatímco ale sjednocování prezentované v tomto projektu se stalo vysoce kontroverzním politickým tématem, zneužívaným k mocenským agendám, projekt lze také chápat zcela beze slov a bez ideí. Sám autor pro BBC řekl, docela v rozporu s oficiálním zněním svého ideologicko-idealisticky sepsaného projektu, že údajně vlastně neměl v úmyslu říkat nikomu nic co si má myslet, a chce nechat každého ať si z PORTALu vezme podle svého to, na co je zrovna připraven.


PORTAL je projekt vzezření filmové "hvězdné brány" a také tak účinkuje - jako okno do vzdáleného místa, jako technologický most mezi světy. Pět set kilometrů vzdálení lidé se vidí jako by stáli vedle sebe. Mávají na sebe a evidentně je to baví. Kousíček technologie v podobě po jaké vždy toužili. Technologicky nejde o nic nového v době videohovorů přes internet, přesto ukazuje, že o cosi jsme přišli nebo jsme cosi vynechali. Klíčovým v projektu je rozměr a způsob instalace. Vidět hlavu kamaráda skrz malé okénko na počítači je něco docela jiného než moci spatřit celou ulici jako byste do ní mohli vejít a pozdravit se tváří v tvář s někým, koho neznáte a vidět se od paty až k hlavě. Autor tvrdí, že zvuk nezahrnul do instalace proto, aby divák využil řeči těla, o které trochu nepřesně tvrdí že je univerzální, narozdíl od mluvené řeči. Zjevně se ale chtěl vyhnout problémům, kontroverzím a zneužití projektu pro soukromé hovory a větší komunikaci. Právě ten klíčový způsob instalace má i několik dalších nedostatků a nepochopitelně na ně autor hřeší. Aby totiž portál čili brána působil jako brána, musí být přenos plně živý, tedy okamžitý, obraz musí být čistý a musí být v životní velikosti. To splňuje jen s odřenýma ušima. Aby se však setkávající měli možnost vidět a setkávat tak, jako by stáli na stejné ulici, pak by je kamera měla snímat na obou stranách spojení ve stejném úhlu. Z obrázků, které jsou k dispozici, se ale zdá, že právě to projekt podcenil. Na škodu je také podstavec oddělující chodce od přímého spojení a pár dalších detailů - těžko chápat proč je autor vytvořil. I tak ale portál přináší svůj nápad zřetelně a lidi zjevně baví. PORTAL je totiž něco, po čem jako lidé toužíme už dlouho a co nám jaksi reálně chybí.

Výběr polského města Lublin navádí k myšlence, zda neměl autor původně v úmyslu spojit města Lublin a Lublaň jako dvě zrcadla téhož. Možná to tak skutečně bylo, ale jak to tak s podobnými nápady bývá, v praxi to umělci nebylo umožňěno, a tak se místo toho spojila města Lublin a Vilnius. Škoda je jen, že tak prostá záležitost musí stát celých 130 000 euro, což dělá více jak 1,6 milionu korun za jednu jedinou bránu. Ale na plýtvání penězi na předražené projekty jsme si již zvykli. Projekt nám nicméně ukazuje něco, co jsme ztratili v technologické revoluci korigované korporátními giganty a jejich soukromými zájmy. Lidskou přirozenost a přirozené zájmy. Lidský rozměr technologie. Bezprostřednost. Jak jinak si vysvětlit, že podobná brána vzniká až teď, když technologicky jsme pro ni byli připraveni už před více než dvaceti lety? Připomíná to problém, který se opakuje u všeho. Tak například hodinky s videohovorem - když po nich svět šílel, jednoduše nebyly dostupné. Nyní jsou dostupné pouze jako prodloužení vašeho předraženého špionážního mobilu, který musíte měnit v podstatě rok co rok a používat k věcem které jste nechtěli. Necenzurovaná chuť otoči paži před obličej a spojit se s druhými lidsky vizuálním způsobem se vytratila. Virtuální realita, když po ní veřejnost doslova šílela, nám byla odepřena podobně. Byla přímo zlobně označena za nemožnou, za dezinformaci a bláznivé snění hloupých lidí. A pak nám byla předhozena až v momentě, kdy značná část veřejnosti pravidelně tráví čas venku na demonstracích proti systému. Jako by někdo chtěl, abychom zůstali doma, hráli si a nezlobili. Je vážně smutné, když se zdá, že úplně vše je řízeno zájmy korporací udržet si kontrolu a kontrolovat, špehovat a řídit jednotlivce.


PORTAL nám tak také připomíná tento technologický útisk a fakt, že většina vesmírných pokrokových technologií je zatajována - viz například veřejné seznamy oficiálně utajených patentů USA, které obsahují tisíce položek ( https://sgp.fas.org/othergov/invention/pscrl.pdf nebo https://web.archive.org/web/20190102164952/http://www.freethetech.org/ ). Portál tak bezděky symbolizuje malé okénko z vězení, které si mnoho z nás ani neuvědomuje. Připomíná nám odepřené možnosti a sen milionů lidí - Hvězdnou bránu mezi světy. Připomíná nám čím dál vzdálenější svobodu cestovat jak se nám zamane. Připomíná nám realitu science-fiction a množství oficiálně utajených technologií, létající talíře, energetické a systémy, volnou energii, Teslovy neuskutečněné sny potlačené korporacemi a armádou, připomíná nám falešnou energetickou krizi, do šuplíků hozené projekty vesmírných habitatů, násilím o desítky let zpožděný vývoj kosmického turismu a další věci. Připomíná nám, že technologii používáme jinak, než jak jsme původně chtěli, a místo toho ji používáme tak, jak ji chce někdo jiný, kdo nás pase jako ovce.  Řešíme pak problémy, které by nemusely existovat. Připomíná, že je na čase svět posunout dále, tak jak to nedávno řekl i jeden z autorů seriálu Hvězdná brána Brad Wright, který touží natočit jeho pokračování: "Svět technologie z programu SGC opravdu potřebuje. V době, kdy řešíme klimatickou krizi a světovou pandemii, by nám tyto technologie mohly výrazně pomoci. Svět se o tom musí dozvědět. Tajemství musí být odhaleno, zvláště když jsme se dostali tak daleko." Je zjevné, že tím mimo řádky myslel nejen svět seriálový, ale i ten skutečný, z nějž se inspiruje.



Dalibor Novák, DiS.

Licence foto Creative Commons převzata z blogu Tecnoneo:
http://www.tecnoneo.com/2021/06/el-proyecto-portal-permite-una-conexion.html
Stránky projektu: https://portalcities.org/
Stránky umělce: https://www.benediktas.com/
Stránky města Vilnius o projektu: https://www.govilnius.lt/media-news/vilnius-invites-residents-to-connect-through-a-portal
Podrobnější článek s řadou fotografických odkazů na sociální sítě: https://www.awesomeinventions.com/portal-cities/
BBC rozhovor s autorem: bbc.com/news/av/world-europe-57694055


Tuesday, May 16, 2017

Vstupte do pravé virtuální reality. V Praze 24.-25.5. 2017


Virtuální realita, dlouho odpíraná technologie. "Počítačem vytvořené interaktivní trojrozměrné prostřední, do něhož se člověk totálně ponoří." Technologie nejbližší tomu, co dokážeme pojmenovat slovy "obživlé sci-fi". Z hlediska prožitku, zábavy a otevírání "netušených" možností asi ta nejatraktivnější technologická novinka vůbec. Je jen málo vynálezů nebo technologií, které skutečně změní svět a náš každodenní život. A ještě méně těch, které vám to dají pocítit okamžitě. Technologie virtuální reality taková je. A nejenže je pro nás novou, můžeme si ji vyzkoušet a dozvědět se o ní úplně nejvíce, pokud navštívíme revoluční Festival virtuální reality VR Fest, který se, představte si to, koná u nás v Čechách, v Praze! V prostoru Jatka 78 na pražské Holešovické tržnici ve dnech 24. a 25. května (www.czechvrfest.com).  


Výstava na ploše přes 1000 m2 nabídne technologické novinky a ochutnávky značek Oculus Rift, HTC Vive, SONY Playstation VR, Google, Microsoft, Samsung a mnoha dalších s možností vyzkoušet. „Na akci budou i simulátory. Od těch tradičních, jako jsou letecké nebo automobilové, až po takové, které vás nechají projít se bojovými oblastmi v Afghanistánu nebo po povrchu neznámé planety,“ popisuje ředitel festivalu Martin Kotek. Dvoudenní konference (program zde) zas přivede desítky českých i zahraničních přednášejících a pohostí stovky specialistů. Praha se tak na chvíli stane "hlavním městem virtuální reality".

Uhrane nás pohled do VR brýlí
více než si přejeme?
Jak potvrdily mnohé vědecké studie, virtuální realita je tím nejsilnějším prostředkem k ovlivňování
člověka. Přináší zážitky, který nenechají nikoho chladným. Z technologií je tedy VR nejbližší tomu, co dokážeme pojmenovat slovy "obživlé sci-fi" a z hlediska prožitku, zábavy a otevírání "netušených" možností i nebezpečí asi ta nejatraktivnější technologická novinka v lidské historii. Zároveň je to technologická změna, která promění téměř každý obor.

Ukázky kreativní a zábavné virtuální reality v praxi:



Nejvíce informací se bude samozřejmě sdílet na konferenci, kde zjistíme, jak širokou revoluci virtuální (VR) a rozšířená realita (AR) přinášejí. Změní způsob vzdělávání, využijí se při výuce na středních a vysokých školách, ve výzkumných ústavech, v medicíně a mnoha dalších situacích. "Doba, kdy si budou žáci moci prohlédnout živé šelmy přímo v učebně nebo se s headsetem projít po dně moře, není daleko,“ říká Kotek. Ukážeme si, že tyto technologie budou velmi významné i pro marketing jako nové kanály pro propagaci a prodej výrobků a služeb a dozvíme se více o sdílené virtuální realitě, o virtuálních kancelářích, poznáme fantastické vize toho, jak tyto technologie mohou proměnit lékařství, uslyšíme i případové studie využití VR a AR z již probíhající praxe, poznáme vztah zraku k VR a AR i možnosti uplatnění v psychologii.

Nemá chybět ani odbornější sekce o budoucím vývoji těchto technologií, o vývoji hardwaru i softwaru, dojde na porovnávání vývojářských enginů, na 360° kamery i doplňky VR a VR ready počítačů proběhnou i workshopy základů v softwarových nástrojích Unity, Unrealu, Maye, 3D Maxu či Blenderu, natáčení a zpracování 360° videa i zvuku. Mezi dalšími tématy bude užití VR v umění a architektuře, například na vizualizacích a návrzích nových interiérů a exteriérů či rekonstrukci zaniklých budov. "Projdete se místy, která už, nebo ještě nestojí. A bude to stát za to!" slibují organizátoři. Předneseny mají být nejzajímavější případové studie z průmyslu. Pro odborníky se bude řešit i financování. Jak na granty? Jak sehnat investora? Co všechno to obnáší a stojí to za to? To vše se dozvíte! "Češi byli a jsou ve vývoji nových technologií velmi silní. Myslíme si, že i v případě virtuální a rozšířené reality je potřeba chopit se všeho nového, zúročit zdejší potenciál a vytvořit správné podhoubí pro to, aby se centrem vývoje virtuální a rozšířené reality stala Česká republika," vysvětluje ředitel festivalu motivaci k uspořádání festivalu.


Obranné složky USA využívají VR a AR již desítky let.
Virtuální realita je skutečně dlouho odpíraná technologie. Zatímco název "virtuální realita" zavádí umělec a technologický "insider" Jaron Zepel Lanier teprve v roce 1989, samotná virtuální realita, tak jak ji teprve dnes můžeme okusit, vzniká mnohem dříve. Oficiálně první helmu s vnitřním displejem vytváří elektroinženýr a pracovník tajných služeb Ivan Edward Sutherland již roku 1966. V 70.letech 20.století technologii virtuální, ale i rozšířené reality rozvíjí americká armáda a tzv. vesmírná
agentura NASA. Další armádní konstruktér Thomas A. Furness III. pro účely armádních pilotů roku 1982 vylepšuje helmu levnější technologií a VR se tak stává pomalu dostupnou
technikou. Roku 1985 Lanier vytvoří a pojmenuje "datový oblek",
oděv, který umožňuje vstoupit do VR celým tělem. V roce 1989, kdy tedy Lanier údajně poprvé používá pojem "virtuální realita", již existuje technologie virtuální a rozšířené reality v plné parádě. Jen ne pro civilní použití, což se omlouvá nedostatečnou výpočetní kapacitou běžných počítačů. Důkazem má být i krach Lanierovy firmy zacílené na komercionalizaci VR.

Nástup komerční VR, očekávaný v 90.letech, se tedy nekoná. Knihy o nástupu VR zapadají prachem jako vyprávěnky o neskutečném snu, kultovní filmy jako Trávníkář či Tron se stávají retro pohádkou. VR je označována za hudbu velmi daleké budoucnosti, za technický problém, za komerční propadák a dokonce i neuskutečnitelný nesmysl a nepotřebnou věc. Pojem virtuální realita se začíná používat jako čistě abstraktní pojem, buď jako synonymum pro odosobnění společnosti nebo jako technický pojem zahrnující jakékoli počítačové výtvory.

Jeden z prototypů náhlavního setu pro VR používaný NASA.
Rok 1985.
Jak to u vojenských technologií bývá, civilisté si na skutečnou virtuální realitu musejí počkat dalších 25 let, než je umožněno technologii znovu vyvinout pro civilní a komerční použití. Nutno říct, že i ostatní počítačové technologie se mezitím významně vyvinuly, a tak místo tápavých začátků dnes můžeme začít s VR poměrně naplno, a můžeme využívat rozvoje v hardwaru, softwaru i aplikace IT v každodenním použití. Zda je dobře, takto skočit do víru virtuální reality s takovým zpožděním, je otázka. VR je nejen velikou atrakcí, ale také nebezpečím, o kterém se s pozastavením komerční produkce dlouho nemluvilo. Někteří z autorů armádních aplikací VR sami před touto technologií varují. Nejčastější obava panuje z přílišného trávení času uvnitř VR, která bude o to atraktivnější, čím méně utěšený bude pro jednotlivce svět "tam venku".

Vliv umělých realit na člověka byl předmětem řady studií.
Lidský mozek je dovede vnímat jako skutečnost.
Další obava panuje ohledně neschopnosti plně procítit rozdíl mezi virtuální a skutečnou realitou. Virtuální realita totiž útočí přímo na naše nejpřirozenější způsoby prožívání, vnímání a učení. Pokud se naučíte ve VR, že něco není nebezpečné, může se vám stát, že vaše tělo už automaticky bude reagovat na stejnou situaci ve skutečné realitě méně obezřetně. Nemluvě o tom, pokud by takové přeprogramování bylo cílené. Schopnosti měnit naše vnímání reality a jednání v realitě pomocí VR programů se ostatně využívá i v psychiatrii, a to cíleně, k bohulibým účelům jako je léčba fobií.

Ukázky dostupných VR aplikací, s jejichž pomocí můžeteme doma zkoušt odvykat fobiím:
 

VR umožňuje využívat tzv. "paměť těla" a také prostorovou paměť. Co se tedy ve VR naučíte, snadno přenesete do reality. S tím souvisí i nebezpečí násilí. Již zmiňovaný T.A.Furness nedávno v rozhovoru pro americkou televizi ABC říká: "Jsem tím znepokojen. Je to jako když jdete na druhou stranu displeje, už se nedíváte na obrazovku. Jste přímo tam." A pokračuje: "Jste plně vystaveni svým emocím a když si vezmete zbraň a někoho odstřelíte a vidíte jeho mozek rozstříklý všude okolo a krev, pamatujete si to a budete mít o tom noční můry, protože je to tak názorné. Jediný způsob jak se s tím nakonec vypořádáte je to, že otupíte." Zároveň však dodává, že "pokud je dětem ponechána možnost stavět si své vlastní světy, děti si samy násilné světy nebudují. V zásadě staví světy, které jsou velmi rozmarné a vzrušující a zábavné, jak jsme mohli vidět u exploze oblíbenosti hry Minecraft," říká. "Musíme mít na paměti, že tyto (násilné) hry vytváří dospělí pro děti a nejsou nutně to, co děti chtějí ale hrají to, protože to mají k dispozici."

Ať už si ale myslíme o virtuální realitě cokoli, pravdou je, že je to technologie velmi přitažlivá, že má mnoho úžasných využití a že se stane součástí naší každodenní reality. Bylo by tedy krátkozraké nevyužít možnost seznámit se s ní co nejdříve a co nejlépe.

Čas vyzkoušet a zažít, co opravdu znamená VR a AR.
Festival virtuální a rozšířené reality trvá jen dva dny, zato je nabitý programem a ukázkami k prasknutí. V konferenční části budou probíhat přednášky na dvou pódiích zároveň, a tak nebude možné zúčastnit se všech. Komu peněženka nedovolí konference se zúčastnit, užije si i tak dostatek zajímavostí a zážitků ve výstavní části, která je dostupná všem. A pamatujte, narozdíl od podobných akcí z minulosti, tato je o skutečné technice, která je již na trhu a lze si ji v obchodech pořídit. Výstava tak může pomoci i s rozhodnutím, jakým směrem v budoucnu investovat, a které z nabízených technologií si vybrat nebo na jaké si ještě raději počkat.

Dodatek: možná nevíte, že Czech VR Fest je součástí takzvaného Týdne inovací (http://www.tydeninovaci2017.cz), akce, jíž se účastní za podpory státu celá řada vědeckých a vzdělávacích institucí. Pokud budete mít zájem, můžete se zúčastnit i Inovačního veletrhu, který se koná ihned po skončení VR Festu 26.-27.5.2017 a kde rovněž bude k vyzkoušení technika VR. Vstupné je zdarma, nutná je pouze registrace na stránce Eventbrite.com.

Úspěšný vstup do éry virtuální reality přeje

Dalibor Novák, DiS.

Saturday, November 6, 2010

Kolečkové křeslo ovládané myšlenkou

Další hranicí, kterou dnešní technologie rozpouští, je hranice mysli a hmoty. Japonští inženýři z laboratoře pro výzkum mozku a automobilky Toyota dali dohromady jeden velmi praktický výrobek - kolečkové křeslo, které je ovládané pouhými impulzy z mozku - sedící může být neschopný pohybu i slova, ale jeho myšlenka k pohybu řídí křeslo a může se tedy pohybovat. Podívejte se na video:



Dalibor Novák

Elektřina vzduchem

Když Nikola Tesla vymýšlel střídavý proud, který dnes všichni používáme, zamýšlel také distribuovat elektřinu vzduchem po celé planetě a zásobovat jí i celou Afriku. Přenos elektřiny vzduchem byl prvotní ideou, dráty přišly až díky investorům kteří chtěli vybírat od uživatelů poplatky. V tomto omezení jsme zůstali dodnes. Nyní konečně se přenos elektřiny vzduchem opět vrací, aby překonal další umělé či iluzivní bariéry v našem světě. Nejde o přenos vysokých voltáží vzduchem po celém světě jak Tesla plánoval, ale bezprostřední budoucnost byla již nadiktována: elektřina se bude lokálně (v rámci pozemku atp.) přenášet vzduchem. Na videu vidíte nový komerční výrobek, který se má v prodeji objevit během několika měsíců - nabíjení telefonů atd. jen jejich položením na stůl, v němž je zařízení pro naprosto bezpečný bezdrátový přenos elektřiny zamontován. Užijte si to:



Dalibor Novák

Saturday, October 24, 2009

Piano, nebo schody?


V časech rozpouštění hranic stále častěji platí, že jedna věc nemusí být stále tou stejnou věcí, ale může být docela něčím jiným:) Takovou pastičku na účastníky městské hromadné dopravy přichystali před nedávnem ve Stockholmu. Schody se tu proměnili v klaviaturu. A jak to dopadlo? Na to se můžete sami podívat na následujícím videu. Poměr chodců po schodech a uživatelů ekalátoru se významně proměnil, stejně jako jejich výrazy na tváři.:)



Dalibor Novák
foto: British Blogs.co.uk

Saturday, June 6, 2009

Šestý smysl? Nové zařízení, které boří omezení klasických technologií!

Vyťukejte si telefonní číslo na vlastní dlani a voláte, nakreslete si hodiny na své zápěstí a vidíte přesný čas, naznačíte ve vzduchu vlastními prsty fotorámeček a fotografie je na světě... To jsou jen ukázky toho, co přináší fantastický nový nápad - dokonale přenosné zařízení "Sixth Sense" neboli "Šestý smysl". Podívejte se sami na video:

A kdy že by tuhle věcičku mohl vlastnit každý? Odhaduje se, že do 10 let... Cena? Asi jako dnešní mobilní telefon. Co říkáte?
Dalibor Novák

Tuesday, May 6, 2008

Jsou ostatní církve vadné?

Pro pobavení přináším tentokrát video všímající si zajímavých podobností v oficiálním názoru papeže a jisté postavy z kultu Hvězdných válek. Několik měsíců předtím, než se revolučně Katolická a ortodoxní církev se poprvé shodly na postavení papeže, provedl papež krok zpět. Potvrdil totiž veřejně, že katolická církev je jedinou, která vede ke spáse a ostatní církve jsou buď vadné nebo nepravé. Tato hranice se rozpouští holt těžko...
"Nutí nás to k zamyšlení, zda se opravdu společně modlíme za křesťanskou jednotu," komentovala to Světová aliance reformovaných církví, společenství 75 milionů protestantů z více než 100 zemí.

Celou zprávu si můžete přečíst v ANJ zde na LJWorld.com.

A teď už Dark Pope of the Sith :)


Dalibor Novák